piatok 15. augusta 2014

Dark Chocolate - 10. část

Ahojky :)
Konečně nová část, konečně počítač v pořádku.
Jsem ráda, že jste vydrželi a měli se mnou trpělivost.
Prosím potěšte mě nějakýma komentářema :) Nedávám žádný podmínky, kolik jich musí být, jen mi prosím zanechte alespoň nějaký. 
Budu moc ráda. 
Doufám, že se vám část bude líbit. 
P.S. příběh najdete i na wattpadu :) http://www.wattpad.com/story/18259396-dark-chocolate
Ivette*

‚‚Moment, moment, moment! To jako že, jako že, .. budu strejda?‘‘ zeptal se šokovaně Harry.
‚‚Ne, oprava, my všichni budeme strejdové!‘‘ poučil nás vesele Loui.
‚‚Ježiš to je naprosto skvělý! Budeme vám se vším pomáhat a hlavně budeme rozmazlovat toho prcka,‘‘ zasmála se Tan a ostatní se přidali, přičemž Harry ji vtiskl polibek na líčko.
‚‚Vidíš, říkala jsem, že budou mít radost,‘‘ usmála jsem se na Liama, který mi ho konečně - po celém dni – oplatil. Nechápu, co se s ním děje.
‚‚Cože? Ona o tom věděla?‘‘ vykulil Niall na Liama oči.
‚‚No, ano. Byla první, které jsem se o tom svěřil,‘‘ broukl Liam a poškrábal se na zátylku.
‚‚Aha, jasně..,‘‘ pronesl Ni a překřížil si ruce na prsou. Byl trochu nabručený.
Liam pustil Dani ruku, kterou do teď svíral v té své, a přešel k Niallerovi. Dřepl si na zem před něj a trochu mu rukou rozcuchal vlasy. Přišlo mi to opravdu roztomilé. Musela jsem se nad tím pousmát.
Zayn si toho všiml a svou ruku přehodil přes má ramena, po kterých mě povzbudivě pohladil. Když jsem na něj otočila hlavu, měl slzy v očích. Řekla bych, že byl z toho všeho trochu dojatý. Ostatně jako všichni.
Svou pozornost jsem zpátky upoutala na Nialla a Liama, kteří teď seděli vedle sebe na lavičce vedle sebe. Liam měl ruku kolem Nialla, podobně jako Zayn přese mě.
‚‚Ale Ni, víš přece, že tobě říkám vždycky všechno. Tohle jsem ale musel probrat s někým, kdo má nesehranný pohled na to všechno,‘‘ snažil se ho ukonejšit Liam, ale Niall otočil hlavu jinam a stále trucoval.
‚‚No tak Ni, nebuď naštvaný, ‘‘ sklonil Liam hlavu níž a vyhledal Niallovi oči.
V tom se Niall na Liama konečně usmál.
‚‚No to ti to trvalo!‘‘ řekl Liam a objal ho.
‚‚Stejně mě štveš, ale miluju tě,‘‘ mumlal Ni, v obětí Liama.
‚‚Miluju tě,‘‘ řekl mu zpátky Li, na což se ozvala Dany. Liam se podíval jejím směrem, zvedl se z lavičky a rozběhl se k ní. Spojil ruce pod jejími koleny a vyzdvihl jí do vzduchu.
‚‚Tebe samozřejmě taky miluju. Teda vás,‘‘ řekl s velkým úsměvem a políbil ji, poté se sklonil a vtisk ji polibek na bříško, které je zatím ploché, ale stejně to ve mně vyvolalo dojetí. Jsou spolu kouzelní. Budou to úžasní rodiče.
Liam s Dani ve vzduchu zatočil dokola, a pak jí znovu dlouze políbil a během polibku jí pomalu spustil na zem. V tom jsme se všichni rozeběhli a objali je.
‚‚Miluju hromadný obětí,‘‘ zamumlal někdo, jehož hlas jsem nebyla schopna rozpoznat.
‚‚Já hlavně miluju vás všechny,‘‘ zamumlal Liam. ‚‚Strašně moc,‘‘ dodal.
****
Ráno mě probudil déšť bubnující do okna. Otočila jsem se z břicha na záda a svůj pohled jsem přesunula směrem k oknu. Bylo tam opravdu hnusně. Konečně typické anglické počasí. Už jsem si myslela, že to, co se říká o anglickém počasí, jsou jen pomluvy, ale konečně mě déšť utvrdil v tom, že se mýlím.
Vylezla jsem z postele a nazula si svoje papuče. Jelikož bylo chladno venku, bylo chladno i uvnitř domu. Měla jsem husinu z toho, jaká mi byla zima. Svlékla jsem si pyžamo a oblékla jsem si obyčejné šedé uplé tričko a černé legíny. A aby mi nebyla zima, oblékla jsem si ještě bílou teploučkou huňatou mikinu přes hlavu.
Přešla jsem do koupelny, kde jsem si opláchla obličej, abych se konečně pořádně probrala. Vyčistila jsem si své bílé zuby a své věčně kudrnaté vlasy jsem si svázala do dlouhého culíku. Svůj obličej jsem jen jemně potřela make-upem a řasy jsem si nechala nenamalované.
Vzala jsem si svůj mobil a zastrčila jsem si ruce do kapsy na břiše. Otevřela jsem dveře a potichu se vydala po schodech dolů do kuchyně. Bylo teprve něco před osmou, takže v kuchyni nikdo nebyl. Uvařila jsem si teplý čaj, vzala si z lednice hroznové víno a odešla jsem k bazénu. Bylo tam příjemně teplo a dusno, takže to byla asi jediná místnost, kde mi nebyla zima. Asi to bylo tím, že nejsem zvyklá na tak nízké teploty.
Chvíli jsem seděla u bazénu a jen tak koukala do prázdna, potom mě ale napadlo, že bych mohla zkusit něco nakreslit. Vyběhla jsem proto k sobě do pokoje, popadla skicák a zase jsem seběhla dolů k bazénu.
Seděla jsem nad papírem, v ruce držela tužku, ale nějaký motiv, co bych mohla nakreslit, se neobjevil. Nakonec jsem jen tak nakreslila jeden BIG BEN, protože ta stavba mě vždycky ohromí.
Dokreslovala jsem poslední detaily, když se čiré skleněné dveře na čidlo začaly pomalu otevírat. Vykoukla na mě hlava se světlehnědými vlasy a čokoládově hnědýma očima. Liam stál ve dveřích a usmíval se na mě.

‚‚Co, že tu sedíš tak sama? A ještě k tomu oblečená, jak kdybys byla na severním pólu, a přitom sedíš v nejteplejší místnosti v tomhle domě,‘‘ zasmál se.
‚‚No, jsem vzhůru už něco přes hodinu, všichni jste spali, navíc mi byla neskutečná zima, tak jsem si zalezla sem,‘‘ pousmála jsem se a ještě víc jsem se zachumlala do teploučké mikiny.
‚‚A není ti nic? Co vůbec kreslíš?‘‘ usmál se a posadil se vedle mě do velkého sedacího pytle, který byl u bazénu.
‚‚Ne, není. Jen ta zima,‘‘ pousmála jsem se. ‚‚Nic mě nenapadlo, tak jsem nakonec nakreslila BIG BEN.‘‘
‚‚Je to moc hezké,‘‘ podíval se na papír.
Podívala jsem se na mobil a zjistila jsem, že je teprve něco po půl deváté, a tak mě napadlo..
‚‚Co takhle, kdybych tě nakreslila?‘‘
Uchechtl se.
‚‚Čemu se směješ? Potřebuju nějaký pořádný model, kreslím jen samé maličkosti. A než se všichni vzbudí, mohla bych to mít, prosím,‘‘ přesvědčovala jsem ho.
‚‚No, že jsi to ty,‘‘ zasmál se. ‚‚Ale ještě předtím bych si s tebou chtěl o něčem promluvit,‘‘ najednou zvážněl a zvláštně se na mě podíval.
‚‚A chci pravdu,‘‘ upřeně na mě hleděl.
‚‚Dobře,‘‘ nechápala jsem, o co tu jde.
‚‚Co máš se Zaynem?‘‘

3 komentáre:

  1. Takže, jako pravidelná čtenářka...( Bože to je divný, ale co :D)... Ti musím říct, že jsi mě tou poslední větou totálně zabila... Bože... ,, Co máš se Zaynem?!!" Jako fakt???
    No, ale to je jen vedlejší. Chci ti říct... napsat, že jsi úžasný člověk a jsem hrozně moc ráda, že tuhle povídku píšeš a já nevím co ještě... Jednoduše tě miluju za tvojí tvorbu a přeju ti jenom hodně štěstí v životě a... a... Vážně nevim co mám dál psát :D
    Nejspíš si teď, když to čteš říkáš. Co je ta holka za magora a je to fakt, protože si to říkám právě sama... :D... Ale vážně jsem naprostý blázen, kterému se líbí tvoje práce a kdybych znala directionerky, tak jim o téhle stránce řeknu a vzkážu, aby si to přečetli, ale bohužel. Moje nejlepší kamarádka, která mě odkopla je sice directionerka, ale ne zase taková, aby si četla příběhy.. Takže se omlouvám za to, že tu píšu bláboly a taky za to, že nemůžu udělat nic proto, abych přivedla víc čtenářů...
    A naposled... Jsi úžasná a pokračuj ve psaní, protože ti to jde. I přes překážky, které se ti můžou postavit do cesty to nevzdávej... ;) :D

    OdpovedaťOdstrániť
  2. Mám moc ráda tuhle povídku a těším se na další díly ;)

    OdpovedaťOdstrániť
  3. krásná povídka a je i vtipná

    OdpovedaťOdstrániť